Jak přežít Edinburgh

Zmíníte-li komukoliv z místních (rozuměj Britů), že se na víkend chystáte do Skotska, jako první věc se vás zeptají, jestli máte připravenou pláštěnku. Ve Skotsku prý stále prší. Hmm. Za celý svůj dosavadní pobyt ve Velké Británii jsem navštívila Skotsko, přesněji řečeno Edinburgh, celkem třikrát. Ani jednou nepršelo. Dvakrát jsem si tam zažila nejparnější víkend roku. A během těchto dvou víkendů jsem běžela maraton.

Maraton v Edinburghu je považován za jeden z nejrychlejších ve Velké Británii, protože se běží v podstatě celý na rovné silnici bez kopců. Tomu všemu bych věřila, pokud venkovní teplota není přes dvacet stupňů, slunce nesvítí na plné pecky a možná nějaký ten stín po cestě by někde neuškodil? I přesto všechno je to příjemný běh, lidé povzbuzují podél celé trasy od začátku do konce, nabízejí sladkosti a stříkající vodu z hadic - za to speciálně jsem byla velmi vděčná.

Pokud máte sílu a chuť, můžete se po cestě kochat krásami Edinburghu a okolí. Závod začíná v centru města a vede podél parku Holyrood směrem k pobřeží a promenádě Portobello a potom pryč z města podél mořského pobřeží. Cíl se nachází na závodišti Musselburgh, přibližně osm mil od centra.

Jak tedy přežít? Nejdůležitější lekce, kterou jsem letos dostala, - opalovací krém. Namazat obličej, namazat ruce, nohy, namazat obličej a namazat obličej. I když nesvítí slunce. Když jsme dorazili do místa startu, bylo pod mrakem a celí vysmátí, že budeme mít ideální počasí, jsme opomněli namazat obličeje... Pět minut před startem slunce líně vylezlo zpoza mraků a vesele si svítilo po zbytek dne! Paul a já jsme se oba shodli v tom, že naše největší zranění nebyla bolavá záda, skřípající kolena nebo namožené svaly, jsou to naše spálené obličeje.

Jinak byl víkend v Edinburghu velmi příjemný. Pro Paula to byla jak první návštěva skotské metropole, tak jeho první maraton. Už uvažuje o dalším maratonu, i když mám takový pocit, že v Edinburghu to nebude :). Během pátku a soboty jsme si prošli město a v neděli po závodu jsme se usadili v české hospůdce významně pojmenované Pivo :). V té době naši hokejoví hráči hráli svůj vítězný zápas proti Rusku na šampionátu, takže jsme hned mohli jejich národní výhru a naše osobní výhry oslavit českým pivem.