Pátek 17. září 2010
Naše cesta do Afriky začala v Amsterdamu. Nebo spíš v Birminghamu na letišti, nicméně ať se snažím sebevíc, nejsem schopna o tomto letišti najít nic vzrušujícího nebo zajímavého. Snad jen to, že hned u první check-in přepážky mě poslali s mým ruksakem k přepážce "Oversized luggage" (nadměrně velká zavazadla), ale jenom proto, že můj ruksak má spoustu pásků a řemínku a evidentně jejich pojízdný by si s nimi neuměl poradit.
Do Amsterdamu jsme dorazili brzo ráno (kolem osmé).
Náš hotel, Sheraton, byl situován přímo na letišti, takže jsme tam jenom zaskočili s taškami, nechali je tam a vyrazili směr Centraal Station. Pokud jste v Amsterdamu byli, tak jistě víte, jak barevný a různorodý Amsterdam je. My jsme neměli žádný přesný plán co dělat nebo vidět, tak jsme se jenom procházeli uličkami, přecházeli mosty a dýchali amsterdamskou atmosféru - cyklisti, podivné (a pochybné) obchody, kanály, tajemné uličky plné hospůdek, galerií, kiosků se suvenýry... Zastavili jsme se na známém a centrálním Dam Square, poté se jali hledat květinový trh. V mé hlavě jsem měla vizi ohromné haly plné čerstvých tulipánů, jak se ale posléze ukázalo jednalo se o velmi malý trh se stánkami, které vesměs prodávali cibulky a semena. Hmmm, možná proto jsme chvilku bloudili a nemohli trh najít :).
Další místa, která jsme navštívili - Wijnand Fockink (v podstatě něco jako nás hronovský Triton, který ovšem nenabízí víno, ale jakési likéry. Protože celé menu bylo v holandštině, netroufla jsem si ani jeden likér zkusit...), Xtra Cold - je bar, který je celý z ledu, De Bierkoning - co jsme původně doufali, že bude hospůdka s ohromným výběrem piv z celého světa, byl obchod s pivem, Puccini Bomboni - obchůdek s různorodými čokoládovými bonbony. Nejlepší čokoláda, jakou jsem kdy chutnala. Nejlepším objevem ovšem byla česká hospůdka "U Josefa", kde jsme si hned odpoledne dali dvě piva.
Po obědě jsme zaskočili zpět do hotelu a pořádně se ubytovali a večer se vydali zpět do centra za dalšími dobrodružstvími. A to za českým pivem u již zmiňovaného Josefa a červenými lucernami! U Josefa jsme strávili nějakou dobu díky dešti, který se zničehonic spustil venku a pak jsme začali hledat místo, kde bychom si mohli dát nějakou večeři. Osud nás zavedl do rádoby italské mini restauraci na okraji čtvrti červených luceren. Jíst těstoviny carbonara s výhledem na sex shop byl úplně nový zážitek!!! Následnou procházku kolem výkladů s ženštinami různých věků, tvarů a velikostí, jsme pak ukončili krátkou návštěvou maličkého baru, který podával různá neběžná piva (já zkusila La Chouffe) a jehož jméno si bohužel nepamatuji. Tam jsme si uvědomili, že je skoro půlnoc a že bychom měli myslet na to, že vlaky nejezdí celou noc. Do hotelu jsme se ale dostali v pořádku a před námi byla poslední noc v Evropě pro několik příštích týdnů.
Mimochodem, všechny fotky jsou buď na mé stránce na Facebook-u nebo na následujících odkazech:
Žádné komentáře:
Okomentovat